Vzácné varhany v kostele Nejsvětější Trojice

Velké varhany rychnovského zámeckého kostela jsou ojedinělou ukázkou českého varhanářství 1. pol. 19. století a ve svém oboru představuje to nejcennější, co u nás vzniklo za posledních 200 let. Ostatní soudobé velké nástroje v Čechách již zanikly.

Původně pozdněgotický chrám Nejsv. Trojice (1592) získal patrně varhany až na začátku 18. stol, v souvislosti s barokní přestavbou podle plánů G. Santiniho. O tomto nástroji víme pouze to, že byl krásný, měl 12 mutací a zanikl v r. 1798, při požáru kostela. 

Až na konci 30 let. 19. stol. se obnovil zničený chrám v tzv staroněmeckém slohu. Na první pohled možná překvapí, že neogotika se v Čechách rozvíjí poprvé právě v malém východočeském městečku. Při druhém pohledu již vidíme majitele panství Františka Antonína Kolowrata, ministra Stání tajné konference a jednoho z nejmocnějších mužů habsburské monarchie. Ten si zjevně mohl dovolit stavět i ve stylu, který vídeňská vláda nepodporovala a značně se jej obávala. Velkolepou stavbu provedl profesor pražské akademie František Pavíček v letech 1837-1843.

Stylová jednota vnitřního vybavení vede k domněnce, že architekt naplánoval podobu celého kostela en bloc, včetně varhan. 

Při stavbě varhan dostal životní příležitost Georg Spanel ml., varhanářský mistr z Rokytnice v Orl. h.  Využil ji dokonale a v letech 1839-1843 si postavil pomník, který mu zajistil obdiv a úctu v očích současníků i pozdějších generací. Dobré pověsti požíval již Spanelův otec Georg, který pracoval dlouhá léta u varhanáře v Králíkách (Grulich) (asi Franz Katzer či Karl Weltzel) a snad se tam i vyučil. Koncem 18. století si zřídil dílnu v Rokytnici v Orlických horách a založil tak tamní více než stoletou tradici stavby varhan. G. Spanel ml. (*14.12.1789 – +23.2.1855) se patrně vyučil u svého otce a převzal po něm dílnu. Požíval vynikající pověsti jako kvalitní a levný varhanář. Stávalo se, že po dokončení zakázky mu zadavatelé zvýšili dohodnutou odměnu, když ji sami uznali za nepřiměřeně nízkou. Mistr opravil či přestavěl řadu východočeských varhan a také postavil cca 10 nových nástrojů. Z nich rychnovský nástroj představuje vrchol rokytnického varhanářství. 

Na příkladu tohoto varhanáře vidíme, jak důležité bylo potkat štědrého investora. (Na varhany bylo vynaloženo 30000 zlatých vídeňské měny, tj. 13 % celkových nákladů na stavbu kostela.)  Mnoho jiných varhanářů se nikdy nedočkalo takové zakázky. Naopak, ne každý by zvládl dílo podobného rozsahu. 

Je zjevné, že stavebník pečlivě zvažoval výběr varhanáře, když Spanel se ucházel o zakázku již začátkem podzimu 1838 a smlouva s ním byla uzavřena až o rok později. 49letý mistr se již tehdy mohl vykázat stavbou velkých varhan v Řetové a Skuhrově nad Bělou a několika opravami na kolowratském panství. Ještě před začátkem stavby uzavřel společenskou smlouvu s pražským varhanářem Johanem Ferdinandem Guthem, oba se solidárně zaručili za výsledek a zavázali se dokončit nástroj pro případ úmrtí jednoho z nich či jiné překážky. Neznáme přesně Guthův podíl na nástroji a předpokládáme z jeho strany především cínařskou práci. V historických pramenech je pak G. Spanel vždy uveden jako (hlavní) autor nástroje. Víme, že varhanář dále pracoval s několika tovaryši. Máme doloženu účast Amadea Hanische, Spanelova bratra Augustina Spanela a předpokládáme i účast Spanelova syna Georga. Všichni tito varhanáři odkazovali na svoji účast při stavbě rychnovských varhan, když se později ucházeli o zakázky na jiných místech. 

Řazení hlasů směrem od prospektu:

Manual C-f3, 54 tónů Positiv C-f3, 54 tónů Pedal C-c1, 25 tónů

Principal 16´ Principal 8´ Principalbass 16´

Principal 8´ Salicional´ Octavbass 8´

Dolcflaut 8´ Copel 8´ Trompetbass 8´

Gamba 8´ Waldflaut 4´ Trompetbass 16´ 

Röhrflaut 8´ Octav 4´ Cornetbass 3fach (3´)

Bourdunflaut 8´ Fugara 4´ Quintbass 6´

Quintatön 8´ Copel 4´ Octavbass 4´

Octav 4´ Superoctav 2´ Cellobass 8´

Dolcflaut 4´ Rauschquint 2 fach (1 1/3´) Bourdunbass 16´

Gemshorn 4´ Mixtur 4 fach (1´) Violonbass 16´

Nachthorn 4´ Subbass 16´

Quint 3´ Manualcoppel  

Superoctav 2´ Pedalcoppel 

Mixtur 6 fach (2´, terciová) Kalkanten-Glockenzug

Cimbel 4 fach (1 1/3´, kvintový)

Bourdunflaut 16´

Volně stojící hrací stůl, mechanická traktura, 11 zásuvkových vzdušnic (Man: 2, Pos: 2, Ped: 7), 6 klínových šlapacích měchů v samostatné kalkovně (odpojeny, nefunkční), elektrický ventilátor Rieger + 2 plovákové měchy (zásobníky). Tlak vzduchu 81-82 mm vodního sloupce, výška ladění 441 Hz (při 12 ^oC), rovnoměrná temperatura.

Domníváme se, že hlavními limitujícími prvky při stavbě byly Pavíčkův výtvarný návrh a omezený prostor na kůru. Varhanář jistě strávil mnoho večerů přemýšlením, jak nástroj uspořádat, aby vůbec fungoval.  Na jedné straně tedy můžeme žasnout nad technickou vynalézavostí mistra, na druhé straně však šlo zjevně o nezbytnost, nikoliv prvoplánovou snahu o originalitu. Můžeme jen spekulovat, zdali by G. Spanel nástroj postavil stejně, kdyby nemusel umístit 81 největších píšťal do prospektu a měl dostatek místa. 

Varhanní skříň vyniká výjimečnou krásou a slohovou čistotou. Je pozoruhodná i z hlediska uměleckohistorického jako jedna z prvních novogotických prací v českých zemích. Varhanní prospekt jako jediná neogotika u nás není řešen jen plošně. Píšťalové věže jsou půdorysně profilovány a celkový půdorys tvoří konkávní křivku – obě křídla skříně jakoby objímají samostatně stojící varhanní stůl. 

Předpokládáme, že varhanní skříň nepostavil varhanář, ale pražští umělečtí truhláři Heckert (Höckert) a Volkner. Při její velikosti by na ni připadla významná část ceny díla a přitom ve Spanelově rozpočtu chybí. Výzdobu provedli pražští štafírníci Joseph Tersch a Anton Wild, podle pokynů Fr. Kolowrata (původně světle šedá se zlacením). 

Mistrovský nástroj je postaven namíru velkolepému zámeckému chrámu a tvoří s ním organický celek. Má řadu originálních konstrukčních řešení, např. dlabané kondukty k horním píšťalovým věžím, slepou klaviaturu (snižuje napětí traktury, na principu dilatační spáry), na české poměry neobvyklý rozsah klaviatur i pedálnice, neobvykle široce menzurované principálové hlasy. Trompetbasy 8´a 16´ mají dvojnásobnou menzuru (16´a 32´) a představují jedny  z mála dochovaných historických jazykových hlasů v Čechách. Technickým unikátem je i kalkovna se 6 obrovskými klínovými měchy (350 x 170 cm) umístěnými cca 12m od nástroje. Hodnota tohoto nástroje však nepramení pouze ze samotné velikosti. Posluchače zaujme osobitým, nádherným zvukem, pozorovatele pak svým prospektem výjimečné krásy a slohové čistoty. Vyniká kvalitou použitého materiálu, pečlivým řemeslným zpracováním a elegantním, v detailech až luxusním výtvarným řešením i u nejběžnějších součástí. Pozoruhodný je i mimořádný stupeň zachovalosti (více než 80% píšťalového fondu je původních). 

Všechny historické varhany prošly zvukovým vývojem podle dobových představ a platí to i pro náš nástroj:

1858 – oprava, snížení ladění, Georg Spanel (nejml., syn zhotovitele varhan)

1901 – oprava a přeladění na vyšší tón, intonační změny, romantizující dispoziční změny (3 

smíšené hlasy nahrazeny smykavými), pedálová spojka, Josef Hubička z Prahy

1943 – oprava, naladění, elektrické čerpadlo vzduchu, Václav Poláček z Rychnova n/Kn

1993-1995 – celková oprava, pokus o návrat k původní dispozici nástroje (odstraněny 

nepůvodní hlasy, znovu doplněny smíšené hlasy), RIEGER-KLOS, Krnov.

Žádná z dílčích změn jej však nepřipravila o originalitu a krásu, když v něm dosud převládá umělecký vklad jejich tvůrce.

Byť je rychnovský nástroj chloubou města, v posledních letech se využívá jen zřídka, chřadne pro nezájem veřejnosti a chátrá; obzvlaste unikatni jazyky vyzaduji odbornou ruku ke zprovozneni. Lze se nadít, že kvalitní a důkladná konstrukce nám ještě po nějakou dobu umožní těšit se z jeho krásného zvuku a že se opět ve společnosti objeví větší zájem a vůle k jeho údržbě. Cestou k tomu je i propagace nástroje v odborné veřejnosti. Proto také majitelé chystají na září 2025 mezinárodní odborné symposium o tomto nástroji – „J. G. Spanel a jeho velké varhany v Rychnově – první zachované veledílo vrcholné romantiky v ČR“, a mají v úmyslu pozvat na ně organology, památkáře, varhanáře a varhaníky, hudební školy a zájemce z řad veřejnosti.

Jiri Fuks, Rychnov n/K 

Die große romantische Orgel von J. G. Spanel in der Schlosskirche Rychnov nad Kněžnou

Die große Orgel der Schlosskirche in Rychnov nad Kneznou ist ein einzigartiges Beispiel des böhmischen Orgelbaus in der 1. Hälfte des 19. Jh. und stellt in diesem Bereich das wertvollste dar, das in den vergangenen 200 Jahren entstanden ist, denn alle übrigen großen zeitgenössischen Orgeln in Böhmen existieren nicht mehr.

Die ursprünglich spätgotische Kirche der Hl. Dreifaltigkeit von 1592 erhielt vermutlich erst Anfang des 18. Jh. in Verbindung mit dem barocken Umbau nach Plänen von J. B. Santini eine Orgel. Von dieser wissen wir nur, dass sie schön war, 12 Register hatte und 1798 beim Brand der Kirche zum Opfer fiel.

Erst Ende der 1830er Jahre wurde die zerstörte Kirche erneuert im sog. Altdeutschen Stil, der Neugotik. Auf den ersten Blick überrascht es, dass sich die Neugotik gerade in einem kleinen ostböhmischen Städtchen entfaltet. Doch hinter dem Bau steht der Eigentümer der Grundherrschaft, Graf Franz Anton von Kolowrat – Liebštejnský (1778-1861), Staats- und Konferenzminister und einer der mächtigsten Männer der Habsburger Monarchie. Dieser konnte es sich leisten, in einem Stil zu bauen, den die Wiener Regierung damals nicht unterstütze und sogar fürchtete. Den großzügigen Bau leitete der Professor der Prager Akademie František Pavíček 1837 bis 1843. Die stilistische Einheitlichkeit der Innenausstattung lässt vermuten, dass der Architekt die Gestalt der gesamten Kirche en bloc entwarf, einschließlich der Orgel.

Der Bau der Orgel war die Gelegenheit des Lebens fürGeorg Spanel d.J., Orgelbaumeister aus Rokytnice v Orlických horách (Adlergebirge). Er nutzte sie umfassend und errichtete sich 1839-1843 ein Denkmal, dass ihm Bewunderung und Hochachtung in den Augen der Zeitgenossen und der späteren Generationen sicherte.  Bereits sein Vater Georg d.Ä., der lange Jahre bei den Orgelbauern in Králíky (Grulich, vermutlich bei Franz Katzer oder Karl Weltzel) arbeitete und vielleicht auch dort gelernt hat. Ende des 18. Jh. errichtete er eine Werkstatt in Rokytnice und begründete die dortige, mehr als hundertjährige Orgelbautradition.

Georg Spanel d.J. (*1789, +1855) hat wahrscheinlich bei seinem Vater gelernt und übernahm dessen Werkstatt. Er hatte einen ausgezeichneten Ruf als qualitätvoller und zugleich preisgünstiger Orgelbauer. Manchmal erhöhten ihm die Auftraggeber nach Fertigstellung sogar von sich aus den vertraglichen Lohn, wenn sie ihn als unangemessen niedrig wahrnahmen. Der Meister baute in Ostböhmen rund 10 neue Orgeln, außerdem reparierte und baute er eine Reihe weiterer Orgeln um.

Unter ihnen ist die Rychnover Orgel der Höhepunkt des Rokytnicer Orgelbaus. Dieser Fall zeigt, wie entscheidend es für einen Orgelbauer ist, einem generösen Mäzen zu begegnen. Für die Orgel wurden nicht weniger als 30.000 Gulden Wiener Währung aufgewendet, das sind 13% der gesamten Baukosten der Kirche! Viele Orgelbauer hatten nie das Glück eines solchen Auftrags. Im Gegenzug: nicht jeder hätte ein Werk dieser Größe bewältigt.

Es ist augenscheinlich, dass der Bauherr sorgfältig die Auswahl des Orgelbauers betrieb: Spanel bewarb sich bereits Anfang Herbst 1838 und der Vertrag wurde erst ein Jahr später abgeschlossen. Der 49jährige Meister konnte bereits damals als Referenz größere Orgeln in Řetová und Skuhrov nad Bělou sowie einige Reparaturen innerhalb der Grundherrschaft der Kolowrats vorweisen. Noch vor Baubeginn schloss er einen Gesellschaftsvertrag mit dem Prager Orgelbauer Johann Ferdinand Guth (*1815, +1872) ab. Beide verbürgten sich solidarisch für das Ergebnis und verpflichteten sich, die Orgel im Todesfall oder einem anderen Hinderungsgrund des Einen durch den Anderen zu vollenden. Leider wissen wir nicht, welchen Anteil Guth am Bau übernahm; wir gehen davon aus, dass er vor allem die Zinnpfeifen baute. In den historischen Quellen wird dann stets G. Spanel als (hauptsächlicher) Autor der Orgel angeführt. Bekannt ist, dass er mit mehreren Gesellen zusammenarbeitete, Belegt ist die Mitwirkung von Amadeus Hanisch, Spanels Bruder Augustin, und annehmbar auch von Spanels Sohn Georg. Alle diese Orgelbauer verwiesen später auf ihre Beteiligung am Bau der Rychnover Orgel, wenn sie sich andernorts um Aufträge bewarben.

Disposition in der Reihenfolge der Aufstellung vom Prospekt aus:

Manual C-f3, 54 Töne Positiv C-f3, 54 Töne Pedal C-c1, 25 Töne

Principal 16´ Principal 8´ Principalbass 16´

Principal 8´ Salicional´ Octavbass 8´

Dolcflaut 8´ Copel 8´ Trompetbass 8´

Gamba 8´ Waldflaut 4´ Trompetbass 16´ 

Röhrflaut 8´ Octav 4´ Cornetbass 3fach (3´)

Bourdunflaut 8´ Fugara 4´ Quintbass 6´

Quintatön 8´ Copel 4´ Octavbass 4´

Octav 4´ Superoctav 2´ Cellobass 8´

Dolcflaut 4´ Rauschquint 2 fach (1 1/3´) Bourdunbass 16´

Gemshorn 4´ Mixtur 4 fach (1´) Violonbass 16´

Nachthorn 4´ Subbass 16´

Quint 3´ Manualcoppel  

Superoctav 2´ Pedalcoppel 

Mixtur 6 fach (2´, terzhaltig) Kalkanten-Glockenzug

Cimbel 4 fach (1 1/3´, quintahltig)

Bourdunflaut 16´

Frei stehender Spieltisch mit Blick zum Altar

Mechanische Trakturen

11 Schleifladen: Manual 2, Positiv 2, Pedal 7 (!)

6 Keilbälge mit Tretclaves in einer separaten Balgraum (jetzt stillgelegt und durch Rieger-Ventilator mit 2 Schwimmerbälgen ersetzt)

Winddruck 81-82 mmWS

Stimmtonhöhe 443,4 Hz (bei 15^° C), gleichschwebend

Eine Herausforderung muss für den Orgelbauer die Beschränkungen durch den Prospektentwurf Pavíčeks und den beschränkten Platz auf der Empore gewesen sein. Sicher hat er viele Abende damit verbracht, wie die Innenanlage zu gestalten ist, so dass sie gut funktioniert. Einerseits können wir daher heute staunen über den technischen Erfindungsreichtum des Meisters, andererseits war vieles durch äußere Umstände bedingt und nicht vom eigenen Gestaltungswillen. Wir können nur spekulieren, ob G. Spanel die Orgel genauso gebaut hätte, müsste er nicht 81 der größten Pfeifen im Prospekt unterbringen und hätte ausreichend Platz gehabt.

Das Orgelgehäuse sticht durch eine außergewöhnliche Schönheit und Stilreinheit hervor. Es ist ebenso bemerkenswert aus kunsthistorischer Sicht als eine der ersten großen neugotischen Arbeiten in den böhmischen Ländern. Der Orgelprospekt ist nicht nur flächig gestaltet, sondern die Pfeifentürme sind im Grundriss profiliert und der gesamte Gehäusegrundriss bildet eine konkave Rundung – beide Flügel umarmen quasi den frei stehenden Spieltisch in ihrer Mitte.

Wir gehen davon aus, dass das Orgelgehäuse nicht der Orgelbauer, sondern die Prager Kunsttischler Heckert (Höckert) und Volkner. Bei dieser Größe wäre darauf ein erheblicher Teil des Preises der Orgel entfallen, wobei diese Position in Spanels Kalkulation fehlt. Die Verzierungen und Farbfassung fertigten die Prager Staffierer Joseph Tersch und Anton Wild, gemäß Hinweisen von Franz Anton von Kolowrat (ursprünglich hellgrau mit Vergoldung).

Das meisterliche Instrument ist auf Maß für die grandiose Schlosskirche gefertigt und bildet mit ihm ein organisches Ganzes. Es hat eine Reihe origineller konstruktiver Lösungen, z.B. ausgehöhlte hölzerne Kondukten zu den oberen Pfeifenfeldern, ein Blindklavier zur Reduzierung der Klaviaturspannung (nach dem Dehnungsfugenprinzip), ein für damalige böhmische Verhältnisse ungewöhnlich großer Tonumfang der Manuale und des Pedals und ungewöhnlich weit mensurierte Principalreihen. Die Trompetbässe 8‘ und 16‘ haben doppelt weite Mensur (wie 16‘ und 32‘) und stellen zwei der äußerst raren erhaltenen historischen Zungenstimmen in Tschechien dar. Ein technisches Unikat ist auch die Balganlage mit den 6 riesigen Keilbälgen (350 x 170 cm), die ca. 12 m von der Orgel entfernt steht.

Der Wert der Orgel beruht aber nicht nur auf ihrer puren Größe. Den Hörer fasziniert sie mit einem unverwechselbaren, herrlichen Klang, den Betrachter dann mit ihrem Prospekt von außergewöhnlicher Schönheit und Stilreinheit. Die Orgel hebt sich durch die Qualität der verwendeten Materialen, der sorgfältigen handwerklichen Verarbeitung und der eleganten, in Details gar luxuriösen Gestaltung selbst der gewöhnlichsten Teile hervor. Bemerkenswert ist auch der Grad der Originalität des Pfeifenfundus von über 80%, im technischen Bereich sogar weit über 90%.

Wie alle Orgeln musste auch die Rychnover die sich verändernden Klangvorstellungen durchlaufen:

1858 – Reparatur und Tieferstimmung durch Georg Spanel III (Sohn des Erbauers)

1901 – Reparatur und Höherstimmung, Intonationsveränderungen, romantisierende Dispositionsveränderungen (3 gemischte Stimmen durch Streicher ersetzt), Einbau der Pedalkoppel durch Josef Hubička aus Prag

1943 – Reparatur, Stimmung, elektrischer Ventilator durch Václav Poláček aus Rychnov n/Kn

1993-1995 – Generalüberholung, Versuch der Rückführung der originalen Disposition (fremde Register entfernt, die fehlenden Mixturen ergänzt ), neuer Ventilator, durch RIEGER-KLOS, Krnov.

Keine dieser Teilveränderungen hat die Orgel aber grundlegend ihrer Originalität und Schönheit beraubt – noch immer prägt der künstlerische Geist ihres Schöpfers das Werk.

Obwohl die Rychnover Orgel ein Stolz der Stadt ist, wird sie in der letzten Zeit zunehmend seltener benutzt. Sie darbt infolge des Desinteresses der Öffentlichkeit und verfällt allmählich. Vor allem die unikaten Zungenregister benötigen einen Fachmann, um sie sorgfältig zu restaurieren und gangbar zu machen.

Es bleibt zu hoffen, dass die qualitätvolle und gründliche Konstruktion uns noch eine gewisse Zeit ermöglicht, sich an dem schönen Klang zu erfreuen, um in der Gesellschaft das Interesse und den Willen zu ihrer Instandhaltung wieder zu erwecken. Dazu soll die Orgel in der fachlichen und in der breiten Öffentlichkeit bekannt werden. Diesem Ziel dient das Internationale Symposium „J. G. Spanel und seine Orgel in Rychnov – die erste erhaltene Großorgel der Hochromantik in Tschechien“ 18.-20. September 2025 in Rychnov nad Kněžnou. Organologen, Denkmalpfleger, Orgelbauer, Organisten, Studenten und alle Orgelfreunde sind herzlich dazu eingeladen!

Jiří Fuks, Rychnov n/Kn, Übersetzung Jiri Kocourek, Dresden